Thursday, January 14, 2016

Snídaně, projektor, zkouškové

Původně se měl článek jmenovat "Jak jsme šli na brunch", ale vyvstalo několik důvodů, proč tomu tak není. 

a) Původně jsme měli v plánu jet na brunch do Opavy, jenže jsme zjistili, že tam podávají opravdu jen snídaně a museli bychom vstávat asi v 6:30 a to se od poklidného "vstaneme a pojedeme se někam najíst" podstatně lišilo. Nakonec poklidné to stejně nebylo, protože jsem vážně chtěla někam konečně uprostřed psaní nekonečně dlouhé a nechutné seminárky jet a Michal se neměl ani k vstávání a ani k odchodu, haha. 

b) Brunch mi připadá celkem hipsta, v anglofonních zemích se jedná o totálně běžnou věc, v zapadákově, kde je zažité, že by člověk měl vstávat se slepicema a na 9-5 job dosáhnou "elity", je to pořád dost pojem. To všechno nemění nic na tom, že brunch se v Ostravě podává možná tak ve 3 restauracích, jejichž jména neznám, ale předně bych patrně na ně ani nedosáhla rozpočtem. A my jsme přece studenti.

c) Celý článek nemůže být o jednom ránu v kavárně a 6 vejcích na slanině, že jo.

Nicméně aby toto ráno nepřišlo zkrátka, Pikolo kafé je podnik hned vedle zrekonstruované katedrály v centru Ostravy. Vzhledem k tomu, že je v nebezpečné blízkosti k mé fakultě a chodím kolem něj (mimo zkouškové) denně, někdy i čtyřikráte, říkala jsem si, že ho už budu muset navštívit. Jenže protože do nového podniku poprvé nikdy sama nejdu, musela jsem počkat na příležitost. A ta se nabídla sama poté, co náš plán s Opavou selhal a potřebovali jsme někde splnit jednu z plánovacích kartiček, které ode mě dostal Míša k Vánocům. Posunuli jsme o 4 dny datum a místo, ale splněno ;)

Příjemná obsluha, zajímavý interiér, jen škoda těch kožených židlí

Momentálně máme zkouškové, takže VŠ studenti jistě chápou, o čem mluvím, když říkám, že se můj život smrsknul na otevřenou stránku ve Wordu, kafe, internet, ode dneška skripta a večery strávené u filmů. Bohužel pro nás a náš studentský rozpočet nám před 3 dny praskla lampa v projektoru. A opět, kdo projektor má, ví, že už jen lampa není levný špás. Lampu jsme pořídili, za velké finanční oběti a trochy partnerské polemiky, která je v soužití a dělení financí zřejmě běžná. Problém nastal tehdy, kdy Michal lampu vyměnil a po urputném větrání a hučení projektoru (ačkoliv obraz promítal), ho obezřetně kvapně vypnul, protože dostal strach, že problém není jen v lampě. A to by byl problém našich studentských, účtů, že jo. Takže projektor se projede do Olomouce, aby se zjistilo, jestli budeme mít další 3 měsíce co jíst a nebo ne.

Zatím se s vámi loučím, hodně úspěchů ve zkouškovém všem, kdož ho mají v plném proudu :)

Sunday, January 10, 2016

10 věcí, co byste měli vědět, než začnete číst, co tu ještě není

Hahaha :D Tak jo. Neumím psát, i když jsem celý život žila v tom, že ano. Ale život je výzva. Tak jsem tu. Pro zpestření pár fotek z říjnové dovolené v Turecku.


  1. Už nestuduju v Brně. Ani tam nebydlím. Někdy jsem z toho smutná.
  2. Když jsem psala poslední příspěvek, všechno v mém životě se obracelo v prdel a protáčí se to pořád, teď je to zrovna ve vodorovné poloze.
  3. Asi dva týdny po focení jsme se s přítelem rozešli. Prošla jsem si šíleným obdobím, bylo mi hrozně, bylo mi líp...
  4. Jsme od června opět spolu a co víc, s přítelem bydlím. V Ostravě!
  5. Studuju němčinu a historii. Od experimentální biologie celkem obrat, co?
  6. Jsem asi nejasociálnějším "já" od dob svého vzniku. Podepisuje se na tom věk, to že jsem znova na nové škole, bydlím "sama" a nemám koníčky.
  7. Celkem mě sere, že nejsem fotogenická a mám panické záchvaty, když při focení jsou kolem lidi. To prostě nejde.
  8. Jsem totálně zamilovaná do melounové příchutě a vůně. A do lišek. Lišky na všem.
  9. Skončilo Downton abbey a tím skončila kapitola mého života. Haha.
  10. Barvím se načerveno. Daaamn. Necítím se v tom, ale do září je to challenge.

No point. Ale uvidíme, co budu moct třeba napsat za rok - ale doufám, že mezitím se tu mnohokrát uvidíme!

Zatím

Túra z Asie do Evropy 

 Infantilní dvacítka

Hagia Sofia

Monday, November 3, 2014

Dýňové dny

Zdá se dost nemožné, že před týdnem jsem ještě byla venku, bylo 12 stupňů, svítilo slunko a bylo nám fanfárově. Poněvadž opět jsem v Brně a tady takřka mrzne a celý den je skoro tma. 

Tady tedy pár fotek z minulého pondělí, kdy se přítel uvolil a vyšel se mnou na fotoprocházku (snaha ho šlechtí, o to víc, že debílek ve žlutém svetru nedal nabít baterky, takže jsme fotili hodně kvapně, aby z toho aspoň něco bylo)...




Ta zrcadlovka vyloženě fotí sama, doma stačí v editoru jen třikrát kliknout - na kontrast, gama a uložit :D Problém je, že z mála vyfoceného materiálu se ho ještě míň dá použít, protože jak už jsem řekla, měli jsme dost naspěch. Asi bychom se na to vybodli, ale když už jsem se táhla s brašnou s foťákem a navíc podobné počasí a čas už by se nemusely naskytnout... Tudíž bohužel vlastně žádná fotka nezachycuje celého mého človíčka, ovšem to přítel zaručeně udělal schválně, protože tu novou sukni nenávidí :D



Extra: Mám hroznou chuť na dýňový kompot, který ovšem letos není a nebude, škoda :( Všeobecně mám pořád na něco chuť, ale přičítám to tomu, jak si tady živořím a musím kupovat jen smysluplné potraviny. I když, co je nesmysluplného na asijském menu, sushi, dortíčcích, kebabu, arašídovém másle a pizze? :D

Mějte se krásně, i ve špatném počasí, brzy se snad ukáži :)


Tuesday, October 21, 2014

(Pře)Žít Brno

Jediný den, kdy bylo hezky a moje nálada poručila zahrabat se do postele - obdivujte mou infantilitu! ^___^

Tak je za mnou již zmiňovaný první víkend na privátě (pozn. pro mého přítele: na bytě), první nonstop 2 týdny a teda můžu s lehkým srdcem přiznat, že se už neskutečně těším, až ve čtvrtek v pět hodin nastoupím s kamarádkou dvouhodinovou cestu na severovýchod.

Už jsem si docela zvykla na školu, nevracím se domů vytočená jako psychopat :D A docela bych řekla, že si  práci na doma rozvrhávám tak, abych byla v pohodě a nezbláznila se a zároveň měla všechno v cajku hotové. Protože všichni mí spolubydlící odfičeli do Ostravy dříve než odbilo páteční poledne, zůstala jsem tady na dvě noci sama. Na páteční večer jsme si s kamarádkou a jejím přítelem domluvili chlastací večírek u nich doma, no nakonec to dopadlo tak, že udělali delikátní večeři, každý jsme vypili asi skleničku něčeho ostrého a jinak jsme hráli Ubongo, Evropu a klábosili až do půl jedné :) Taky to byla možnost/povinnost poprvé si naostro otestovat noční rozjezdy, které tedy nakonec vyplnily mé trochu černé předtuchy, nicméně ne ty nejčernější a dostala jsem se před jednou v pořádku na opuštěný byt.

Sobotu jsem naproti tomu celou (s výjimkou 20 minutového cvičení) strávila v posteli mezi časopisy, svými plánovacími notýsky, které zbožňuju, s termohrnkem kafe a s Fénixovým řádem, juchuu <3

Ani jsem nevěřila, že ho najdu tak rychle a že mně tak očaruje :)

V neděli jsem se vydala prolézt centrum. Začala jsem výpravou za domem, kde vyrůstal můj děda a kde jeho rodina žila v letech 1938 až 1949, než se zase vrátili zpátky do Ostravy (můj praděda pocházel z Brna, prababička ne). Shodou okolností, což je ohledně toho domu pro ostatní rozhodně zajímavější, v něm žili i bratři Haasovi (informace pro milovníky první republiky, jinak vám to asi nic neřekne...:/). Dům stojí v bezprostřední blízkosti Petrova (vystoupí se na Šilingráku) a i když jsem si zvolila úplnou námatkou ulici, kterou půjdu někam dál, tak jsem se okamžitě octla v úplném centru :D Vážně dědovi závidím, tam bych taky chtěla bydlet. 

Vysněný hořčicový svetr, těžce osmdesátková sukně a šampon, který se k mému překvapení už osvědčil na *** a 1/2 z 5 hvězdiček :D - POZOR - limitka!

A teď čím už se nepochlubím a co je tak nějak na pomezí mezi radostí a výčitkami :D Mé kroky z uliček (přecpaných místy s názvy typu Veselá vačice, Zelená kočka...) v centru vedly na Svoboďák a z něj pochopitelně na nádraží na tramvaj. Ale to bych nebyla já, abych se neprobila Myší dírou (dneska je to nacvakané místními pojmy, nedělám to schválně - je to ten obří podchod z nádraží k Vaňkovce a Tescu, kde se krade o 106, takže tam nosím tašku zauzlovanou a v ruce :D) a teda neprolezla obchody. Vlezla jsem asi do 3, jenže osudné se mi stalo opět C&A. A výsledek vidíte na obrázku nad tímto odstavcem. Vypadá to, že nebudu moct do menzy ještě dva týdny =.=....

Saturday, October 11, 2014

Můj "život"v Brně, snaha vzkřísit blog a podzimní depkománie

Jo, jsem prostě úchyl na melancholické krajinky, ale mně to nějak naplňuje klidem, čím víc vody a zeleně, tím líp

Přeskočme vymlouvací kecy na úvod a tradáááááá.....

Su zpět :) Nemám nic moc kloudného k postnutí, ale mohla bych se snad vynasnažit na tom zapracovat a ne jen přežívat a ve volnu koukat na Downton a Vyprávěj, že jo :D Nejsem si úplně jistá, jestli mně ještě bude bavit přidávat nějakou kosmetiku nebo tak něco... abyste pochopili...:

Před cca měsícem jsem změnila své působiště o takových 170 kiláků jihozápadním směrem a z Ovičky (=Ostravy) se částečně přestěhovala za studiem do čudného Kr... sorry, Brna. Říkám částečně, protože zatím každý čtvrtek odpoledne nebo pátek časně ráno sedám na dvouhodinový camrák domů, takže vlastně se nedá o nějakém pořádném životě v Brně mluvit, protože tam znám snad jen cestu do školy a zpět. Jasně, že znám Svoboďák, Vaňkovku, KrPole a tak dál, ale prostě se nemám moc kdy vymanit z rutinního režimu. Bydlím nedaleko nádraží a zároveň nedaleko Mendláku, každé ráno na mou cestu na bus dohlíží strmě se tyčící Petrov, což přecejen vypadá líp než billboardy podél mé cesty na gympl v Ostravě, ale... :D No, příští víkend tam konečně zůstávám, tak trochu po městě pokorzuju a utratím kapesné forever alone v nějaké hipsterské kavárničce. Jo, jen k tomu, slyšela jsem, že v Brně je to samý hipster, ale viděla jsem jich tam tak o 60 % v průměru méně než doma.. tak nevím, Krňáci jsou divní. Taky se tam pořád každý na každého lepí a čumí.. no necítím se tam úplně všude dobře  a taky mám ve městě 100x větší strach, že mi někdo něco odněkud čmajzne než tady v tomto razovitem kraji. Ono jak jsou tady v Ostravě lidi už zvyklí, tak se s ničím nepářou a i ta krádež našim spoluobčanům prochází díky té ostražitosti o něco hůř - zase abych je neurazila, jsou dobře adaptovaní, relativně, jejich schopnosti by jim záviděl i Houdini...

Ovesné kaše teď požírám ve velkém v průměru každou druhou snídani

No a protože jsem teď zaměnila pokojný život doma s rodiči za spolubydlení a studium v cizím městě, tak mám na měsíc určitý rozpočet a s tím musím vyjít a samozřejmě pokud to jde, tak i něco ušetřit. Takže o nějaké nové kosmetice ani nepřemýšlím, navíc ji ani nepotřebuju, zjistila jsem, že mám zásoby snad ještě na rok či více :D A navíc já nikdy nebyla až tak kosmetický shopaholic, jako spíš hadrový, to je jasná věc :D Takže když mi něco vybyde z rozpočtu z bloku kapesného, většinou to plyne zase tímto směrem :D Takže kdybych postovala nějaké ty "hauly" (no nebudu tomu tak říkat, je to pro mně strašně srandovní, asi jako říct nahlas "šalina"...), tak asi budou obsahovat jen oblečení/doplňky.

Nikdy jsem nebyla typ na koupele, protože je mi z toho vedra na omdlení, ale kaktusová ♥ prosvětlená koupelna by určitě změnila můj postoj :D

Dneska nemám nějak moc vhodné obrázky na doplnění článku, ale kdo mně zná, tak už ví, že jsem těžký We♥it maniak, takže pro rozbití toho kila textu přihazuju něco, co se mi líbilo nejvíc za poslední dobu. Mějte se fanfárově a budu se snažit fotit nějaké blbinky a psát v Brně :)

Monday, July 7, 2014

Vize


Nezlobte se, ale vážně jsem se musela podělit o tenhle obrázek, na který jsem čirou náhodou narazila včera při brouzdání po We heart it. Taková idylka! Jenom nevím proč, ale první, co mně u té fotky napadlo, bylo, že přímo v té loďce, přesně tak jak je to zachyceno, bych chtěla, aby mě někdo požádal jednou o ruku. Prostě pomalu se přibližující západ slunce, jaro, jezero uprostřed samoty, kouzelná loďka, jen my dva, teplé kakao/něco jiného dobrého na zahřátí, romantika jako blázen... Jako každá holka si občas představuju, jaká žádost (myšleno situace) by se mi líbila nejvíce a u téhle fotky jsem si řekla "to je ono". Samozřejmě asi ne jako každá holka, někdo se vdávat nechce, ale já jsem všeobecně dost konzervativní a svatbu bych jednou v životě mít chtěla. Důvody nejsou jen náboženské, ale prostě i takové holčičí, jeden den v životě se všechno točí kolem vás (a vašeho drahého)... Navíc mi instituce manželství přijde i v mnoha racionálních ohledech dost užitečná, ale tím tenhle trošku snový příspěvek nechci ničit :) No, tak snad jednou!

Sunday, July 6, 2014

10 mých nejoblíbenějších (v)lásek 2/2

Dneska se konečně podíváme na druhou půli mých nejoblíbenějších a zároveň nejpoužívanějších produktů z vlasové kosmetiky. Jsou to všechno věci, bez kterých bych se v koupelně (nebo kdekoliv po ruce) těžko obešla. Tím nechci říct, že bych bez nich nedovedla žít, ale v takové té běžné péči o vlasy jsou pro mně vážně velkými pomocníky a stále mi dělají radost :)

5. Balea sprej na vlnité a kudrnaté vlasy (+ šampon)


Takhle. Na úvod k tomuto spreji musím říct, že v návodu na použití je uvedeno, že by se měl zafixovat fénováním - jinak by asi ani neměl fungovat. No já jsem zapřísáhlý odpůrce fénování - nejen, že to šíleně dlouho trvá, je mi to teplo nepříjemné, taky to, jak známo, ničí vlasy. Takže pokud není něco šíleně urgentního a nebo nejsem na bazénu, tak se tomu vyhýbám obloukem a fén držím v ruce tak 3x do roka. Sprej používám nejčastěji po umytí a lehkém vysušení vlasů ručníkem a zdá se mi, že se mi pak vlasy i bez fénu kroutí lépe a vypadají pěkně :) Pokud ho nastříkám na suché vlasy, tak většinou jen 2-3x stříknu, jelikož dost slepuje a je skoro jako lak. A k šamponu ze stejné řady na fotce - máme ho s mamkou napůl, ona ho nepoužívá vůbec, já málo. Není vyloženě špatný, nejsem kvůli frekvenci použití ani schopna říct, jestli se po něm vlasy více mastí apod. (můžete dát vědět v komentářích, pokud máte zkušenost), jednoduše mám asi 3 mnohem oblíbenější a vyhovující šampony.

4. Just Natural hair šampon San'activ se solí z mrtvého moře a šampon s Tea tree, manukou a rosalinou


Asi to už bude pomalu vypadat tak, že jsem nějaké dealerka a Just lady (myslím, že se jim tak neříká). Nicméně skutečně jsem na jejich kosmetice takřka odkojená a jsem s ní taky velmi spokojená. Bohužel, opět dražší záležitost, jeden 250 ml šampon vyjde asi kolem pětiset korun. Raději mám ten modrý, ale oba jsou báječné, vlasy se nemastí a ani neelektrizují, jsou hebké, lehké, avšak neplihnou. Prostě jsem s nimi velmi spokojená, nebýt té ceny. Tea tree (zelenožlutý) šampon s oleji z manuky a rosaliny je vhodný pro lidi trpící na lupy a citlivou pokožku hlavy. Zároveň omezuje produkci mazu, pomáhá i proti infekci pokožky a dalším dermatologickým potížím. A mně osobně příjemně voní :) Modrý San'Activ je můj favorit, nevysušuje, je velice šetrný, omezuje svědění pokožky, je dobrý i pro sušší vlasy. Vzhledem k tomu, že obsahuje minerály z Mrtvého moře, má příznivý vliv i na kvalitu vlasů.
Donedávna tyto dva šampony byly jediné, které Just vyráběl, nyní se řada rozrostla o další, pro hebké vlasy, který ale nemám ozkoušený a zatím o něm ani neuvažuji. Zaujal mě ale balzám s borůvkou a jírovcem, který má údajně regenerační účinky, ovšem ta cena člověka zase uvádí do mdlob. Nicméně mohla bych se snad babičky poptat na slevu ^^

3.  Luna vlasová voda s lopuchem


Na vlasové vody jsem přišla asi před 5 lety, když začínaly moje fobie z padání vlasů, etc. O tom se tady moc rozepisovat nechci. Nedoporučuju za sebe ani za nic ty od Dixi - neuvěřitelně páchnou a to i mně, co mi jinak různé rostlinné a jiné pachy nevadí. Dá se koupit v lékárně nebo i ve většině supermarketů atp., cena se pohybuje kolem 30 Kč za 120 ml, mně teda jedna ta lahvička vydrží i půlroku, ovšem s používáním tak obden no, to je individuální. Je to perfektní, já na tyhle vody absolutně nedám dopustit. Momentálně mám tu lopuchovou, která mi z celé řady připadá asi nejslabší, ale i tak je super. Za sebe doporučuju všem především tu březovou - méně se mastí pokožka hlavy, hrozně dobře prokrvuje a pomáhá růstu vlasů a to fakt nekecám. Jestli si k ní ještě koupíte Biotin tabletky, tak teda neměli byste litovat - mně po tom skutečně rostly vlasy rychleji, nekecám :) Někomu to ale vážně nemusí vonět, není na to zvyklý, jsou to opravdu takové bylinné vůně a už jsem se párkrát setkala i s reakcemi jako "nesmrdí ti nějak vlasy?", ale to jsem to s aplikací už asi hodně přehnala. Ale jiným kamarádkám voní stejně jako mně :)

2.  Gliss kur regenerační balzámy Ultimate volume a Ultimate oil elixir


Jako první jsem si pořídila ten fialový, z řady Ultimate volume. Bylo to loni v létě, měli je zrovna v Tetě ve slevě (asi za 89 Kč) a pamatuju si, že jsem tam stála hodně dlouho a vybírala ze všech typů těchto regenerací. Tenhle tak nějak svým složením i slibovanými účinky vyhrál a nelituju. Používám ho častěji na vlasy v suchém stavu, nádherně je zjemní a dodá jim lesk, zároveň ale neplihnou a naopak mi zdůrazní přirozené vlny. Je opravdu perfektní a můžu ho jen a jen doporučit. Pochopitelně po roce mi už začal docházet a v DM jsem opět narazila na slevu, snad ještě o desetikorunu větší. Ačkoliv jsem s tím fialovým naprosto spokojená, nemohla jsem potlačit svůj sklon zkoušet pořád něco nového a vybrala jsem si ten z řady Ultimate oil elixire, mimojiné i proto, že mám v zásobě i odpovidající šampon a chystám je pak používat společně (už jsem asi dostatečně vysvětlila, jaká nejsem kamarádka s kondicionéry, což je další důvod, proč fandím těmto balzámům ve spreji). Párkrát už jsem ho vyzkoušela a na elektrizující vysušené vlasy je bezkonkurenční. Jinak bych ale řekla, že je docela těžký, stačí ho skutečně málo a je jako stvořený pro vyloženě husté a suché vlasy, což já tak jedno ani druhé úplně nemám. Běžná cena v drogeriích se pohybuje kolem 150,-, bohužel si nejsem jistá a není to asi přesná informace, nicméně já vždycky čekám na slevu :)

1. Dr. Müller Panthenol šampon na mastné vlasy


To nejlepší nakonec! Jestli dám za nějakou věc na vlasy ruku do ohně, všemi 20 je to tento šampon z lékárny :) V různých obměnách ho máme doma už léta letoucí, nikdy ho nekupuju já, ale mamka, máme je vždycky společné. Stojí do stovky, tuším nějakých 97 Kč, přesně to bohužel opět nevím. Nevím, nakolik je jeho složení bez silikonů a parabenů, abych řekla pravdu, tak já si složení stejně většinou nečtu, neumím totiž nazpaměť všechny ty názvy silikonů etc. Ale podle několikaleté praxe bych si troufla říct, že tam sotva nějaké budou, ale samozřejmě se můžu mýlit, nebudu to zjišťovat. Vlasy skutečně nejsou mastné, ale ani vysušené, příjemně jemně voní (nedá se říct po čem, prostě tu vůni mám od dětství ráda), pění tak akorát. Vydrží docela dlouho a skutečně je velice šetrný, mám po umytí snad ten nejlepší pocit ze svých vlasů, pomáhá i při problémech, lámavosti, padání apod. :) Nikdy mně nezklame, takže všechny palce nahoru!